Klimatické vedení EU: Globální řešení nebo zelený imperialismus?

18. 11. 2024 Autor: Sasha Kovalevska Dne 7. listopadu 2024 uspořádala Metropolitní univerzita Praha konferenci nazvanou „Globální mitigace změny klimatu a role EU“. Tato událost, která se konala pod záštitou prestižního programu Jean Monnet Chair, přilákala více než 100 studentů spolu s přednášejícími akademiky, výzkumníky a zástupci neziskových organizací, kteří kriticky hodnotili roli EU při řešení globálních klimatických výzev. Konference, zaměřená na provokativní otázku, zda je klimatické vedení EU skutečně globální nebo primárně zaměřené na vlastní zájmy, zahrnovala dva podnětné panely následované plodnými diskuzemi. Celý program byl doplněn veganským rautem, který podtrhl ekologické zaměření akce.

První panel s názvem „Globální klimatické vedení?“, moderovaný Matsem Braunem z Metropolitní univerzity Praha a Ústavu mezinárodních vztahů, zkoumal postavení EU v globálním klimatickém rámci. Heejin Han, která na konferenci dorazila z jihokorejské Pukyong National University, hovořila o tom, jak iniciativy EU, jako je Evropská zelená dohoda, slouží jako měřítko pro klimatická opatření na celém světě, zejména v Asii. Zároveň se zaměřila na reakce zemí, jako je Jižní Korea, na politiky EU, včetně Mechanismu pro uhlíkové vyrovnání na hranicích (CBAM). Jon Birger Skjaerseth z norského Fridtjof Nansen Institute obohatil diskusi analýzou globálního politického klimatu a výzev klimatického vedení EU, včetně závodů v oblasti zelených technologií a měnícího se globálního politického prostředí.

Druhý panel s názvem „Klimatické výzvy v Africe a role EU“ nabídl kritický pohled na to, jak politiky EU ovlivňují africkou realitu. Moderování se ujal Michal Kolmaš z MUP. Panel zahájila Zuzana Harmáčková, vědkyně a vedoucí oddělení sociálně-ekologických analýz v Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd České republiky (CzechGlobe). Zuzana hovořila o různých úrovních, na kterých klimatická politika funguje, a o propojení různých aktérů v komplexní síti obtížně navigovatelných vztahů. Následovala Tereza Němečková, vedoucí Centra afrických studií MUP, která představila svůj nejnovější výzkum realizovaný ve spolupráci s marockým kolegou. Zaměřila se na zelené partnerství mezi EU a Marokem, jeho potenciál a výzvy pro udržitelnou budoucnost Maroka. Štěpán Bubák z české neziskové organizace Člověk v tísni poskytl pohled na humanitární projekty v znevýhodněných regionech, jako jsou Angola, Demokratická republika Kongo, Etiopie a Zambie. Ricardo Reboredo z MUP zakončil panel působivou kritikou Jihoafrického partnerství pro spravedlivou energetickou transformaci s EU, přičemž zpochybnil, zda se jedná o skutečnou spolupráci, nebo o nátlakovou dekarbonizaci zvýhodňující bohaté.

Diskuse po obou panelech vyvolaly reflexivní otázky týkající se výzev, kterým čelí globální klimatická spolupráce pod vedením EU ze strany zemí, jako jsou Spojené státy, nástup nových hráčů, jako je Čína, a zda by klimatické vedení EU mohlo být označeno za zelený imperialismus.

Tato konference uspěla v podněcování smysluplného dialogu o složitostech klimatického vedení EU. Tím, že se zaměřila na témata globální správy, mocenské dynamiky a regionálních perspektiv, poskytla platformu pro diskuzi o mnohostranných výzvách klimatické změny. Promyšlené diskuse nejen zvýraznily rozmanitost názorů, ale také studentům poskytly nový pohled na význam globálních klimatických opatření a na roli EU v tomto procesu.