Chtěl bych, aby se lidé na sebe víc usmívali

Jak prožívá adventní čas, proč má rád odpolední půlnoční mši a jaké tradice na Vánoce dodržuje, se svěřil Tereze Marešové, studentce mediálních studií Metropolitní univerzity Praha.

Jakou má pro tebe advent hodnotu?

Advent je velmi důležitý. Přirovnal bych ho k situaci, když pojedeš na nějakou dovolenou, musíš si připravit kufry, objednat letenku a tak dále. To všechno k tomu patří. Jde o ten čas přípravy. Není možné si odjet jen tak, aniž bys cokoliv vzala. No a advent je takovým časem, kdy se připravujeme na narození Ježíše.

Jak vnímáš kontrast mezi adventním duchovním zklidněním a hektickou dobou, ve kterou se pro mnohé lidi advent mění?

Doba je, jaká je. Rychle se nezmění. Naše představy o klidném adventu jsou docela úsměvně naivní. Ta ideální představa o klidném a duchovním prožívání příprav na Vánoce bez shonu, je dost stará. Vzpomínky na tento čas sahají do doby, kdy většina lidí pracovala v zemědělství a skutečně to byla doba klidu. Nepracovalo se na polích, bylo dost času. Dnes je všechno jinak, očekávání, že advent bude klidnou dobou, jsou nereálné.

Co děláš v adventním čase?

Mám toho hodně. Sám bych si dopřál klid, ale přece nemohu čekat se založenýma rukama, protože advent je pro mě dobou přípravy farníků i kostela. Advent je také čas setkávání, svátky vánoční jsou pro mě svátky lidské blízkosti. Jsem zván na různé předvánoční akce, abych tam něco svátečního řekl.

Máme pár desítek hodin do Štědrého dne, těšíš se na něj?

Já se těším, ačkoliv Vánoce nejsou ty nejdůležitější křesťanské svátky. Významnější jsou svátky velikonoční, ale Vánoce se svou atmosférou jsou nejkrásnější. A i když mi je, kolik mi je, pořád se těším na svátky vánoční jako malé dítě.

Jaké máš vzpomínky na Vánoce z dětství?

Stejné, tak jako všechny ostatní děti, v ničem to nebylo mimořádné. Pochopitelně jsme pátrali po dárcích před Vánocemi, nemohli jsme se dočkat toho rozbalování. A rodiče vždy neúnosně natahovali večeři. Ale tak to vnímají určitě i současné děti.

Dodržuješ nějaké vánoční tradice?

Nic speciálního nedodržuji. Vlastně tu hlavní tradici ano, štědrovečerní večeře a kapr na stole.

Co si přeješ dostat k Vánocům?

Já nevím, co bych si přál, já si myslím, že nic konkrétního nepotřebuji. Jsem ale vždycky rád, když vidím kolem sebe šťastné lidi, takže já bych si přál, aby se na sebe lidé víc usmívali, aby byli hodní a šťastní.

Sloužíš dvě půlnoční mše, jednu pro děti odpoledne a druhou o půlnoci. Kterou máš raději?

Rozhodně tu dětskou, protože Vánoce jsou o dětech, je to narození Ježíška a prostě takovým tématem Vánoc jsou obecně děti. Takže když ty děti zaplní kostel a to je pak narváno, tak mi to dělá hrozně dobře.

A jak se těšíš na nový rok? Dáváš si nějaká předsevzetí?

Předsevzetí si nedávám, myslím si, že je to jeden z největších nesmyslů, protože stejně nikdo v tom předsevzetí nevydrží, druhého ledna je všechno jinak. Nemám nějaký zvláštní vztah k Silvestru a Novému roku, dokonce Silvestra moc nemusím. Nemám rád takovou tu organizovanou, nucenou zábavu.

Díky za rozhovor a krásné požehnané Vánoce.