Dechberoucí zážitek. Jak to jen mohl vyfotit?

Výstava Jana Šibíka byla moje první výstava fotografií a rozhodně bych si nemohla vybrat lepší – maximálně mě nadchla. Hltala jsem každé slovo z jeho vyprávění. Díky tomu se mi expozice dostala pod kůži a otevřela mi oči. (Barbora Cwierzová)

Když nám pan Šibík na začátku prohlídky vyprávěl, že návštěvníci za ním při odchodu chodí a říkají, že si musí zajít na panáka, nechápala jsem proč. Na konci výstavy jsem si říkala to samé. Fotografie byly neuvěřitelné a v každém z nás něco zanechaly. (Daniela Ludvíková)

Druhé patro ve mně vzbuzovalo pocity až nechutenství. Fotografie plné smrti a násilí byly tak autentické, že u některých jsem se ani nijak dlouho nezdržoval právě kvůli té síle, která z nich vychází. (Tomáš Dikoras)

Někdy mi zůstával rozum stát nad tím, jak pan Šibík dokázal některé momenty takto skvěle zachytit. Nejvíce mě šokovaly fotografie z romského ghetta Luník. Jak tam lidé žijí, od naší země téměř za rohem. (Tereza Dusilová)

Nejsilnější pro mě byly dvě fotky. Jednak jak mladík zkrvavenými prsty ukazuje „peace“ (Arabské jaro) a pak fotka z Haiti po zemětřesení, kde bagr odklízí lidské tělo. To bylo neskutečné. Poprvé v životě jsem si přečetla všechny popisky u všech fotek. (Kristýna Holasová)

Na tuto výstavu jsem chtěla jít už dávno, ale naskytla se příležitost jít tam se třídou. Bylo to úžasné, jeho tvorbu sleduji už od začátku střední školy a velice ho obdivuji. (Barbora Sedláčková)

Výstava ve mně zanechala velký dojem. Jeho fotky bez okolků ukazují syrovou pravdu o situaci v zemích kolem nás, zatímco my si žijeme v klidu v naší celkem vyrovnané společnosti. Vidět takovéto fotky je důležité, aby si lidé připomněli, že jejich osobní problémy jsou nicotné, a taky abychom věděli, co se ve světě děje a nezavírali před tím oči. Nejvíce mě zaujala série fotek z romského ghetta na Slovensku a záběry z KLDR. (Aneta Matějová)

U Jana Šibíka oceňuji především odvahu. Neumím si představit, že bych se na vlastní kůži vydala do nebezpečí, jakými jsou třeba boje na Ukrajině, nebo do míst zasažených přírodní katastrofou jako Haiti. (Nela Vítová)

Výstava byla fantastická. Fotky byly velmi expresivní… a setkání s panem Šibíkem motivující. Dechberoucí zážitek. (Kateřina Heythumová)

www.sibik.cz