Studenti asijských studií v unikátní japonské zahradě

24. 5. 2016 Autor: Michal Kolmaš Katedra asijských studií a mezinárodních vztahů oslavila patnácté výročí založení Metropolitní univerzity vskutku netradičně. Své studenty pozvala na komentovanou prohlídku unikátní japonské zahrady, kterou si kousek za Prahou v Olešku vybudovala dvojice milovníků japonského umění. Uprostřed pravých japonských bonsají, ale i náboženských sošek či u jezírka s barevnými koi kapry dostali studenti (i vyučující) možnost oddechnout si a připravit se na finální zkouškový maraton před koncem semestru.

Část studentů následovala dr. Kolmaše a do Oleška dorazila autobusem. Druhá, poměrně větší část, zvolila dopravu po vlastní ose. Obě skupiny se protnuly před jedenáctou hodinnou ranní, když se za slunného květnového počasí střetly před branami japonské zahrady. Za jejími zdmi uviděli nejdříve oba majitele zahrady a jejich dva psy. Po uvítání se studenti seznámili se základními prvky tradičních japonských zahrad. Vchod symbolizovala japonská brána tori. Za ní se linula cestička uspořádaná z Japonska dovezených kamenů. V souladu s tradičními japonskými zvyky studenti pokračovali zleva doprava. Cestou minuli několik sošek lesních bůžků tanuki (mýval), které nejen přinášejí štěstí, ale jejich zbytnělé pohlavní orgány symbolizují i potenci. U chýše pro čajový obřad studenti předvedli své znalosti japonské kultury, když popsali krok po kroku přípravu obřadu i všechny jeho náležitosti. Tedy, že meč museli samurajové nechávat venku, nebo že malá dvířka u chýše byla symbolická: kdo se obřadu chtěl účastnit, musel se vstupem čajovému mistru poklonit.

Další kroky studentů vedly kolem staletých borovic až k jezírku s několika desítkami koi kaprů. O několika z nich šlo dokonce mluvit jako o tančo koi kaprech, tedy kaprech s červenou kulatou skvrnou na čele, která symbolizuje japonskou vlajku a její nositelé jsou proto nejvíce ceněni. Oproti jezírku mohli studenti ocenit klasické japonské bonsaje. Poslední část zahrady vybudována do tvaru jin – jang umožnila krátké rozjímání. Možnost ukázat se před vyučujícími i majiteli zahrady využili studenti ještě jednou – to když na doprovodné výstavě mistrně okomentovali tradiční japonské umění.

Po rozloučení se zahradou a majiteli studenti – spolu s vyučujícími i paní ředitelkou – pokračovali do blízké Davle, známé svými uzeninami. Místo davelských párků většina z nás zvolila davelské pivo, které celý den příjemně završilo.