Naše muzeum, moje auta a moji přátelé

26. 1. 2021 Autor: Jiří Němeček Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením každoročně vyhlašuje anketu „Zaměstnanec roku“. Metropolitní univerzita Praha za rok 2020 nominovala na tuto pozici svého dlouholetého zaměstnance Jirku Němečka, kterého bychom chtěli nyní představit i těm z vás, kteří ho neznají. V následujícím článku si můžete přečíst, co o sobě říká on sám.

Mgr. Jiří Němeček pracuje již 10 let na pozici referenta Informačního centra MUP. Je absolventem magisterského studia oboru Mezinárodní vztahy a evropská studia, který vystudoval v rámci programu Škola bez bariér. Jirka je pevnou oporou Informačního centra a na MUP snad neexistuje nikdo, kdo by neocenil jeho přívětivost a smysl pro humor. 

 

Od okamžiku, kdy si každý kluk začne představovat, co by chtěl v budoucnu dělat nebo co by ho nejvíce bavilo, jsem věděl, že mým celoživotním koníčkem budou automobily. A tak to začalo množstvím malých autíček a jejich modelů, kterých jsem měl brzy plný pokojík. Později jsem vyměnil svoje hračky za jedno dospělé veteránské auto Audi Quattro, které opatruji dodnes. To vše ale byly pouze moje osobní radosti.

V roce 2010 přišli moji rodiče s myšlenkou založit v Liberci Technické muzeum, které by bylo plné těchto krásných starých automobilů a motocyklů. Za 4 roky od tohoto okamžiku po úporném snažení jsme získali nájemní smlouvu na alespoň jeden pavilon v areálu bývalých Libereckých výstavních trhů. A tím to vše začalo. V květnu roku 2014 byla první bitva dobojována a byla založena nezisková společnost Technické muzeum Liberec, která dodnes muzeum provozuje. Začali jsme usilovně shánět historické automobily, motocykly a zajímavé informace o jejich vztahu k našemu regionu. Vznikala první expozice dnes již mnohem většího muzea. V září téhož roku jsme po neuvěřitelném úsilí a dvacetihodinových pracovních směnách společně s řadou dobrovolníků muzeum otevřeli.

Začal běžný každodenní provoz muzea otevřeného 6 dnů v týdne. Bylo potřeba zajistit nadšené lidi na pokladnu, průvodce, někoho, kdo se bude starat o pořádek v pavilonu a jeho okolí. V tom všem jsme se společně se všemi dobrovolníky plně angažovali. O Vánocích toho roku byla už řada brigádníků každodenním provozem unavena. A tak nezbylo, aby naše rodina provoz v tomto období zajistila. Celé vánoční svátky jsem tak strávil na pokladně muzea a ještě raději jsem návštěvníky prováděl po expozici. Něco podobného se odehrálo v letních měsících následujícího roku. Celou mou dovolenou jsem opět strávil v muzeu.

Život muzea se neskládá pouze z prezentace zajímavých exponátů, ale organizuje i různé společenské akce. Jednu z nich, sraz historických automobilů Audi, jsem měl plně na starost. Akce úspěšně proběhla a pro mě byla největší odměnou spokojenost účastníků.

Samostatnou kapitolou je spolupráce se zahraničními partnery. V roce 1859 byl Liberec propojen novou železnicí se saskou Žitavou a tak se Liberec dostal na spojnici mezi Vídní a Berlínem. A tomuto přelomovému okamžiku pro město Liberec se bude věnovat další expozice, kterou mám společně s německými kolegy na starost. Tak bychom mohli pokračovat dál a dál a zmínit naše plány s rozvojem muzea, které je dnes již čtyřikrát větší nežli na začátku. Od jeho otevření prošlo všemi expozicemi přes 100 000 návštěvníků. V rámci programu Erasmus navštívili muzeum i studenti z ciziny, kteří v té době studovali na Metropolitní Univerzitě Praha.

Pro mě je liberecké Technické muzeum kusem mého života, který jsem mu věnoval, a doufám, že se nám podařilo předat všem návštěvníkům část lásky k technice, kterou k tomuto oboru mám i já.

Mým dalším velkým zájmem je cestování v rámci aktivity Electric Eccentric, oddílu Metropolitní univerzity Praha, která umožňuje cestování ve volné přírodě a spaní ve stanech i lidem s pohybovým omezením, kteří používají elektrický vozík. Tuto výjimečnou akci organizuje již několik let můj kamarád a kolega Václav Uher.

Díky všem přátelům a lidem kolem mě se mohu účastnit všech výše uvedených aktivit, a i když není vždy veselo, je mi umožněno být činorodý.