Po třetí na Vltavě

Den první

Již tradiční začátek ve čtvrtek po obědě ve Vyšším Brodě s krátkým úsekem a pohodovým dojezdem do kempu v Rožmberku. Společnost nám tentokráte dělá skupina Matfyzáků, kteří mají ve stejném termínu na Vltavě letní výcvikový kurz. Někteří z nich (2 lodě) se postupně přidávají k naší skupině. Tahákem pro ně jsou především krásné a sympatické MUPačky. Po rozbalení stanů v kempu vyrážíme na večeři s výbornou plzní a výhledem na majestátní hrad Rožmberk. Večer se společně a způsobně vracíme do kempu, který žije (několik ohňů a kytary) do ranních hodin.

Pátek

Páteční cesta do perly jižních Čech Českého Krumlova probíhá bez zádrhele. Zastávka na poctivý český knedlík v Kempu u Vikinga a za chvilku už vybalujeme bagáž v kempu Spolí. Opět společně vyrážíme na návštěvu centra tohoto klenotu České republiky. Pivovarská restaurace Eggensberg je bohužel minulostí (po covidu už se neotevřela), a tak spěcháme do centra objevovat půvaby vietnamské kuchyně. Před večerní procházkou centrem nás „na čaj o páté“ zláká místní Dobrá Čajovna. Vycházíme za tmy, na medvědy už není vidět…

Krumlovské jezy

Sobotní průjezd českokrumlovskými jezy je deštivý. Déšť nám však pranic neubírá z nádherných výhledů na zámek a městské hradby. Vody je plné řečiště, my však zůstáváme stále nad ní, nikdo se „neudělal“ (čti nevyklopil). A to není samo sebou. Především druhý jez s názvem Lyra vykoupe každoročně spousty vodáků. Pohled na krumlovské centrum vás uchvátí i v dešti a troufnu si říct, že i naprostého kulturního barbara. Déšť neustává, ba dokonce sílí. Za Krumlovem proto volíme zastávku v kempu u Milana. Místní „grill chef“ nás promoklé na kost zve k ohni, abychom mohli usušit promoklý šat. Někteří chutnají místní specialitu krkovici na grilu, dalším stačí k zahřátí horký čaj. Od rozpáleného ohně se nám nechce, nicméně musíme, a tak vyrážíme. Déšť je minulostí, čeká nás suchá cesta do Zlaté Koruny.

Nedělní dejavu

Závěrečný úsek ze Zlaté Koruny do Boršova je díky sobotnímu dešti vodácky naprosto idylický. Řeka teče jako divoká a my v lodích jen držíme směr (někteří, nejmenovaní, tedy občas vybočují) a kocháme se krásou skal lemujících řeku. Je nedělní odpoledne a my společně přistáváme na levém břehu, kde předáváme nepoškozená plavidla a zahajujeme přesun sebe na místní motoráček s dojezdem do Českých Budějovic.

Další MUPácká voda je za námi. V hlavě už jen vzpomínky a zdá se, že taky jeden rodící se matfyzácko&mupácký partnerský vztah? Kdo ví, uvidíme, držíme palce. Tyhle sportovní akce, dámy a pánové, to je ideální věc, jak potkat spřízněnou duši na léto. Anebo na celý život?

Takže Ahóóóój, vodačky a vodáci! A zase za rok!!!