MUPáci v Tatrách

4. 8. 2021 Autor: Milan Šafr Začátkem července se 11 odvážných MUPpáků vydalo na turisticky náročnější expedici do Západních Tater. Po hřebenech Roháčů urazili za 4 dny 60 km s úctyhodným převýšením 4800 m. Náročnost akce zvyšoval i fakt, že si každý z účastníků zároveň nesl batoh s oblečením, jídlem a spacákem. No a aby to byla opravdu dobrodružná expedice, účastníky přišli (naštěstí jen) pozdravit také místní medvědi.

Den první

Po přejezdu nočním vlakem (ze středy na čtvrtek) jsme se v brzkých ranních hodinách posunuli místní dopravou z Liptovského Mikuláše do Prosieku. Prvním cílem byl Penzion Roháčan, který se nachází na konci (nebo začátku J) vísky zvané Huty. Trasa nás vedla především Prosieckou dolinou. Cestou jsme si mohli prohlédnout zajímavé skalní útvary a vodopády. Vítaným zpestřením nepříliš záživné úvodní části, byl Dolný mlýn. Ten nabízí návštěvníkům možnost nahlédnout pod pokličku mlýnů a pil v časech minulých.

Den druhý

Po pohodlném noclehu a parádním servisu v penzionu Roháčan vyrážíme, už před 8 hodinou ranní, na nejnáročnější úsek přechodu. Celkem 25kilometrová trasa nás vede přes Bileou skálu na Sivý vrch (1805m), ze kterého si užíváme první překrásné panoramatické výhledy. Pohybujeme se po hřebenu a míříme k nejvyššímu vrcholu Roháčů nesoucí název Baníkovec (2178 m). Cestu nám ztěžuje silný vítr, který si s námi místy hraje jako s malými panáčky. Vichr na hřebenech je, kromě krátkého deště, jedinou nepříjemností, kterou nám počasí po dobu celé akce přichystalo. Kritické předpovědi počasí pro tento den, tedy silné bouřky a větší úhrn srážek, se naštěstí nevyplňují, a tak nakonec za jasného počasí spokojeně sestupujeme na Žiarskou chatu.

Den třetí (den „kritický“)

Nabídku celodenního odpočinku na Žiarské chatě nebo v jejím okolí po náročném páteční trase chatě nikdo nevyužívá. Důvodem je mimo jiné počasí – obloha bez jediného mráčku. Do Roháčského sedla vyrážíme všichni společně, zde se však nakonec rozdělujeme na dvě skupiny. Odpočinkovější program čeká na ty, kteří vyráží přes Smutné sedlo k Roháčským plesům a stejnou cestou zpět. Ostatní postupují po hřebenu na vrcholy Plačlivé a Ostrý Roháč, který dal jméno této části Tater, aby se pak přes Žiarské sedlo vrátili zpět na chatu. Třetí den si Roháče, hlavně díky bezchybnému počasí, užíváme nejvíc.

Den čtvrtý

Čeká nás sestup z výšin do vesničky Prybilina a následná cesta vlakem z Liptovského Mikuláše zpět do Čech. Ještě před tím ale chceme „dobýt“ další z místních vrcholů Baranec neboli Veľký vrch (2184 m). Během našeho výstupu náhle zakrývají vrchol mraky a mlha, což mezi námi na okamžik vzbudí obavy, zda nahoře vůbec něco uvidíme. Mraky však zmizí tak rychle jak přišly a my si před závěrečným náročným sestupem užíváme pohledu z vrcholu Barance a dále trasy po překrásném hřebenu přes Malý Baranec a Mládky, odkud pak klesáme do Prybiliny.

Čtyřdenní putování v Roháčích uteklo jako voda a my se vracíme obohaceni o společné zážitky, neskutečné výhledy a hlavně naplněni energií, kterou nám tahle akce také díky skvělé partě MUPáků nadělila.