Lyžáq

Do francouzského střediska Tignes jsme jeli ve skupině, která byla velice kontrastní. Zkrátka si v jednu chvíli neumíte představit, jak to sociálně dopadne. Začnete zkoumat všechny charaktery účastníků zájezdu, které neznáte. A amatérsky je analyzujete. Důležité je, abyste vy sami neztráceli vlastní charakter, protože i ten se dá odhadnout podle stylu lomeného oblouku na lyžích i na snowboardu.

Celý týden byl neuvěřitelně pestrý a moc mě mrzelo, že z celé školy nás nejelo příliš. Možnost odjet někam, kde se můžete vyblbnout za jízdy je skvělá příležitost, jak poznat nové lidi. Kamarády, se kterými si koupíte podobný náramek a kteří nejsou vaši přáteli jen na tento pouhý týden.

Šokovala mě francouzská ochota. Zkrátka jim nechybělo nic jiného, než se podřídit neuvěřitelně velké koncentraci lyžařských nadšenců z Velké Británie. Avšak v restauraci se k anglicky napsanému menu dostává stále poměrně špatně. Tady jste offline, wifi je zcela výjimečná, takže si slovíčka na Google Translateru nepřeložíte a budete napjatě čekat, co vám položí pod nos a ke konci týdne se můžete cítit jako neandrtálec o hranolkách.

Přesto, že jsme byli ošizeni o společenskou místnost, neváhali jsme vyjít vstříc nočnímu francouzskému životu. Ten tady pod alpskými štíty začíná až kolem 11 hodiny. Společný souboj s francouzskou kulinářskou terminologií se brzy mění v tanec, hraní billiardu, zpěv o vodníkovi, sledování fotbalu, sledování britských bitek kvůli fotbalu, pronásledování lišky, hraní jengy a válení sudů ve sněhu ve spodním prádle. No, a nejeďte příští rok, že jo….