Litvínov v ohni aneb hokejová horečka

Není Litvínováka, který by nebyl na stadionu nebo utkání nesledoval v televizi, popřípadě na náměstí na speciálním velkoplošném projektoru, když nesehnal lístky. A sehnat lístky na tento zápas se rovná zázraku. Fronta se u pokladen tvoří už den předtím, než se začnou prodávat. Když se pokladny otevřou, jsou lístky do hodiny vyprodané. Na ticketportalu na internetu je to podobné, do několika minut jsou lístky fuč.

Přála bych vám vidět, jak to tu v Litvínově vypadá…. Moje město nežije ničím jiným. Zápas se sice hraje až od šesti, ale už po poledni se lidé zvolna stahují ke stadionu. Žlutočerné davy proudí ulicemi. Fanoušci mají dresy, šály, trička, čepice, zkrátka cokoliv, co zviditelní jejich příslušnost k litvínovské Vervě. Buď prostě jen tak chodí ulicemi, nebo sedí v okolních hospůdkách a popíjejí pivo. Sem tam se mihne i červenobílý dres, ale nikdo mu nevěnuje přílišnou pozornost. Třinečtí fanoušci se chovají nadmíru slušně, což jen podporuje skvělou všeobecnou náladu.

Když nasajete tu správnou atmosféru v ulicích a konečně se otevřou dveře stadionu, začne to pravé peklo. Litvínovští mají své bubeníky, kteří udávají rytmus a zároveň se podle nich řídí pokřiky… celý stadion začne ryčet: “Co je nejkrásnější? Co je nejkrásnější? Když dá Cheza gól...” nebo po úspěšném zákroku Francouze publikum vděčně skanduje: Pavel Francouz ole ole olé... Takhle napsané to tak nevyzní, ale i když si pustíte třeba jen televizi, uvědomíte si, že na stadionu se opravdu poctivě fandí. Dokonce když jsme hráli v Třinci, bylo slyšet Ropáky mnohem víc než domácí fanoušky.

Toužebně očekávané vítězství a s ním i titul mistrů se ale nedostavuje. Třinec vítězí. Celkem přesvědčivě. Stav je teď sice kritický (3:3), ale věřím, že se nám podaří zvítězit venku. Sedmý zápas. Dál už to nejde.

Zbývá už jen držet palce a vyčkat, jak se to vyvine ve čtvrtek. Každopádně si myslím, že si Litvínov to historicky první extraligové vítězství po 55 letech opravdu zaslouží! Už kvůli těm úžasným fanouškům.