Je to boj, desetiboj.

Kdy a jak ses rozhodl, že se budeš věnovat zrovna královně sportu – atletice?

S atletikou jsem začínal v Turnově zhruba v šesti letech, kdy mě otec přivedl do atletické přípravky. Specializovat se na víceboj jsem ale začal až v Praze. Ve druhém ročníku zdravotnického lycea si mě Tomáš Dvořák vytáhl do Prahy a chtěl ze mě udělat světového vícebojaře. Tak jsem se odstěhoval do Prahy a začal s vícebojem.

Zkoušel ses aktivně věnovat i jiným sportům?

Ano, dělal jsem hodně sportů. Ať už fotbal, basket, házenou nebo florbal. Atletika byla ale vždycky na prvním místě.

Před lety jsi soupeřil s Romanem Šebrlem o to, kdo pojede závodit na olympiádu do Londýna 2012. Nakonec odjel Šebrle, který se ale po první disciplíně zranil a ze závodu odstoupil. Jak jsi to tehdy nesl?

Před Londýnem to bylo docela krušné období, protože to média chtěla hrozně rozmáznout a pošpinit Romana na „stará kolena“. Pro mne to byl dobrý souboj celou sezónu a on z toho vyšel jako vítěz. Sice jen o 31 bodů, ale byl lepší. Tím pádem získal i nominaci do Londýna. Mrzelo mě to, ale tak jsem to musel brát. Je to sport a je to boj, desetiboj.

Tvůj trenér Josef Karas trvá na tom, že se jeho svěřenci nemůžou věnovat jen atletice, ale také studiu. Jak jde skloubit studium na Metropolitní univerzitě, kde studuješ, se životem vrcholového vícebojaře?

Se školou to není vůbec sranda. Myslel jsem si, že mi škola vyjde více vstříc. Podle mně mnozí vyučující ani netuší, že tam mají profesionálního atleta. A navíc desetibojaře, kteří mají nejnáročnější tréninky vůbec. Ale respektuji to. Musel jsem prostě zatnout zuby a makat. Místy jsem byl úplně vyčerpaný a to není úplně ideální pro sportovce. Ale první semestr jsem dal velmi dobře a byl jsem spokojený. Škola mě moc baví a uvidíme, jak to budu zvládat dál, protože rozvrh co mám teď je jako naschvál tak pro mě špatně rozložený, že nebudu mít čas ani pořádně jíst před tréninkem nebo po tréninku. Ale mám individuální studijní plán a tak doufám, že to půjde.

Ale zpět k desetiboji. Jak jsi spokojený s pátým místem, které jsi vybojoval na nedávném HME v Praze?

Měl jsem ambice na medaili. Byl jsem si tím jistý, protože jsem měl formu, jakou jsem ještě nezažil. Ale jako naschvál čtrnáct dní před závodem se ozvala achilovka a takovým způsobem, že se mi i při chůzi chtělo brečet. Nakonec zpětně jsem za páté místo rád. Velkou zásluhu na tom, že jsem závod dokončil, mají fantastičtí fanoušci v O2 aréně, kteří mne hnali do cíle.

Atmosféra v hale byla opravdu nebývale bouřlivá. Vrhač Staněk si například trochu postěžoval, že mu svazovala nohy. Jak si ji vnímal ty?

Jak už jsem řekl, atmosféra byla úžasná. Faktem je, že pro vrh koulí je lepší klid. Ale pro mne to byl nezapomenutelný zážitek.

Příjmení Helcelet napovídá, že původ tvé rodiny nepochází z České republiky, mohl bys nám něco o původu tvé rodiny říci?

Příjmení Helcelet vzniklo ve Švýcarsku asi v 18. století. Němec Baltazar Höltzle si vzal francouzku Elizabeth Hennet a spojením vzniklo Helzelet. Jejich syn se přestěhoval na Moravu. Ten kraj a český jazyk vůbec si tak zamiloval, že se z něho stal jeden z buditelů našeho národa v době národního obrození. Angažoval se spolu s Palackým, Šafaříkem, Hanusem atd… Byl také dlouholetým milencem Boženy Němcové. Dokonce naše babička měla jejich milostné dopisy.

Jaký je tvůj plán pro následující období? Na jakých závodech Tě budeme moci letos ještě vidět?

Koncem března letíme na pět týdnů do Jihoafrické republiky a tak začne naše příprava na prestižní desetibojařský meeting v Götzisu, kde vystartuji jako první víceboj a zkusím splnit limit na šampionát v Pekingu, který se bude konat v srpnu.

Díky a budeme držet palce.