Další česká řeka pokořena

Den první

trasa Noviny pod Ralskem – Boreček, 14 km

Z nocoviště v Novinách pod Ralskem ve čtvrtek dopoledne vyrážíme na první 14kilometrový úsek do Borečku s plánovanou zastávkou v Mimoni. Lodě si přebíráme ještě nad místem zvaným Průrva Ploučnice, zvaná též Pekelný jícen. Prvním zážitkem pro všechny je průjezd těmito dvěma 13 a 41 metrů dlouhými tunely. Už po prvních kilometrech si všichni uvědomujeme, že tentokráte to nebude o žádném kochání, tlachání a povalování v loďkách. Jízda v řece kroutící se jako had je pro všechny pořádnou vodáckou zkouškou a výzvou. Je nutné včas a správně reagovat na všechny nástrahy a změny směru. Kdo to nestíhá, zasekne se a musí řešit způsob, jak vrátit loď zpět na trasu, anebo hůře – převrací loď. Jsme v Mimoni, nabíráme sílu a obědváme na zahrádce zdejší restaurace, abychom opět mohli vyrazit vstříc dalším dobrodružstvím. I v dalším úseku řeka poskytuje obdobně náročné pasáže. Přijíždíme do kempu, zabíráme prostor a stavíme stany. V kempu je rozděláno mnoho ohňů a kolem nich to rozjíždí lepší či horší kytaristi, zpěváci. Cítím v kostech, že noc bude dlouhá…

Den druhý

jdeme bomby, trasa Boreček – Žizníkov (Kemp u Kerama), 26 km

Po večerní poradě a důkladném rozboru prvního dne jsme se rozhodli další den ujet, na této řece opravdu krutých, 26 kilometrů. Důvod je jasný, chceme si užít civilizovaný kemp s výbornou kuchyní U Kerama výměnou za nouzové nocoviště Bernský Mlýn. Vstáváme brzy, tak, abychom mohli vyrazit už kolem deváté hodiny. Balíme stany, snášíme je do doprovodného auta a vyrážíme. Cesta je stejně klikatá a náročná, úseků, kde se můžeme bezstarostně vézt, je minimum. Často nestíháme včas reagovat, a tak pádlo slouží jako odpichovací kůl od břehů. Zvykli jsme si také loď směrovat pomocí rukou chytajících se popadaných větví a stromů. Koncentrace je nutná, pokud háček se zadákem správně nespolupracují, cesta se protahuje. Do kempu U Kerama dojíždí poslední lodě kolem sedmé večerní, všichni jsme řádně unavení. Stavíme stany, dáváme si záležet, meteorologové varují před nočním vydatným deštěm a bouřkami.

Den třetí

výlet po okolí

Po nočním lijáku opět vychází slunce a tak my všichni, kterým ještě zbyla síla, vyrážíme na nedělní výšlap do okolí skalního hradu Sloup, který v dobách minulých strážil obchodní stezku do Žitavy. Kocháme se výhledy z rozhledny Na Stráži, navštěvujeme Samuelovu, malou i velkou Cikánskou jeskyni. Téměř patnáctikilometrová procházka úpatím Lužických hor byla ideální tečkou za putováním touto nevšední krajinou.

Ploučnice prostě není řeka pro každého, její romantika jde ruku v ruce s náročností. Řeka vás v podstatě nenechá vydechnout, zamyslet se. Jakmile to uděláte, skončíte uvězněni mezi kořeny padlých stromů, v křovinách nebo větvích. Pokud mi něco v Čechách připomínalo Amazonii a prales, tak to byla rozhodně právě tato řeka. Já osobně se na Ploučnici budu vždy rád vracet.

A jakou řeku splujeme s MUPáky za rok?
Ještě jsme nepokořili řeku Moravu. Anebo vsadíme na osvědčenou Berounku či Sázavu?
Uvidíme…
Co vy na to, přidáte se k nám?