Zajímavosti českých hranic – křest knihy dr. Marka Beneše

Vyučující a ředitel MUP Marek Beneš na knize pracoval 6 let a za tu dobu se celá kniha tak rozrostla, že se nakladatelství C Press rohodlo jí rozdělit na dva díly. Ten první vyšel začátkem listopadu a má podtitul Od Aše po Hrčavu severní hranicí. Autorovi jsme položili pár otázek:

Druhý díl obejde Česko jižní hranicí?

Přesně tak, druhý díl Zajímavostí českých hranic bude mít podtitul Od Hrčavy po Aš jižní hranicí a bude se věnovat hranici se Slovenskem, Rakouskem a Bavorskem. Navíc v něm budou kapitoly o historických zemských hranicích Čech a Moravy a Moravy a Slezska. A také něco o dálnicích a železnicích vedoucích přes české hranice.

A v prvním díle se tedy píše o čem?

O hranici se Saskem a s Polskem, tedy o celé české severní hranici. A také o historii českých hranic, o hraničním značení a o dějinách volného pohybu.

On existoval nějaký volný pohyb přes naše hranice i před rokem 2007, kdy jsme vstoupili do Schengenu?

Ano, před první světovou válkou. Do roku 1914 se prakticky po celé tehdejší Evropě cestovalo víceméně volně a bez kontrol, tedy s výjimkou Osmanské říše, Ruska a Španělska. Navíc jsme tehdy byli součástí Rakouska-Uherska a naše hranice s Rakouskem a dnešním Slovenskem byly tedy vnitrostátními hranicemi.

A jak se kniha liší od průvodců po Stezkách Českem?

Stezky Českem jsou parádní projekt – obcházejí Česko po hranicích, ale nevěnují se hranici jako takové. Jejich středobodem je turistika, příroda, hory, obecně historie míst. Hranice je tam jen tak jakoby a mimochodem. Já se naopak věnuji hranici jako fenoménu, jako historické památce a turistickému středobodu.

A čím je česká hranice tak zajímavá a jedinečná?

Naprosto jedinečná je svou historií a turistickým využitím. Naše hranice patří k nejhistoričtějším v Evropě, prakticky tisíc let je jádro českého státu víceméně stejné. Hranice Čech a Moravy se ustálily na přelomu 14. a 15. století do víceméně dnešní podoby. Jen se Slezskem to bylo složitější, hlavně kvůli dělení Slezska v 18. století. Všechny další změny už byly jen víceméně lokálního charakteru.

A co ta turistická výjimečnost?

No, zkuste si jakoukoliv jinou evropskou zemi obejít víceméně po hranicích. Nepůjde to. Jen místy a jen někde. Česko, prakticky s malou výjimkou jižní Moravy, je obkresleno hraničními a příhraničními turistickými cestami, které vedou buď velmi blízko hranic, nebo dokonce přímo po nich, hlavně na hřebenech hor. A to tou nejkrásnější přírodou s mnoha vyhlídkami. Já vždy říkám, že nejhezčí je se na Česko dívat zvenku, z těch hřebenů hraničních hor. A i na té jižní Moravě podél hranic nakonec vede spousta cyklotras.

A proč by si měl knihu někdo koupit?

No, hlavně proto, aby nakladatelství vydalo ten druhý díl, protože když ten první bude propadák, druhý asi nevydají. Ale vážně: Hlavně proto, že hranice je hmatatelným symbolem Česka. Ukazuje nám, kde jsme doma, jak na mapě, tak v krajině. A člověk by měl vědět, odkud vlastně je. Pro naše předky byly hranice hodně důležité, vždyť o ně bojovali v diplomacii, ale i ve válkách. Mnohde také vedou poněkud kuriózním způsobem, což má vždy původ v nějaké historické události, takže kniha odpovídá i na otázky jako proč ta hranice vede právě tudy? Navíc se na nich zachovalo množství krásných historických hraničních mezníků z dob Českého království, například s krásně tesanými českými znaky. A nakonec – hranice vždy přinášely spousty problémů lidem, kteří u nich žili a byrokratická omezení pohybu lidí a zboží s sebou nesla spoustu dnes už skoro nepochopitelných situací. Takže i o tom se v knize dočtete: Třeba o hospodách rozdělených hranicí, kde byly dvě pípy s dvěma různými pivy – v každé zemi jedna. Nebo o mezinárodním problému s veřejnými záchodky na hranici, nebo o domech, které měly dveře do dvou států a když jste omylem vyšli špatnými – mohli vás zatknout.