Rozhovor se Zuzanou Procházkovou o účasti na Iberoamerické ceně
6. 3. 2014 Autor: redakce V lednu 2014 se konalo vyhlášení XIX. ročníku Iberoamerické ceny (Premio Iberoamericano), jíž se účastnili studenti bakalářských a magisterských programů českých univerzit se svými pracemi vypracovanými ve španělském či portugalském jazyce na témata z oblasti historie, politiky, ekonomie, kultury, umění, vědy, a reálií iberoamerických zemí.Porota, složená z nejvyšších zástupců velvyslanectví iberoamerických zemí, ocenila a finančně odměnila tři studentky: na 1. místě se umístila Klára Kleňhová (Univerzita Hradec Králové), na 2. místě Lucia Argüellová (Metropolitní univerzita Praha), a 3. místě Nicole Marföldi (FF Univerzity Karlovy).
Již od roku 1994 odměňují zástupci diplomatických misí iberoamerických zemí akreditovaných v ČR nejlepší práce atraktivními cenami. Cílem soutěže je podpořit v ČR výzkum a poznávání Latinské Ameriky, karibské oblasti a Iberského poloostrova.
Posledního ročníku Iberoamerické ceny se také zúčastnila Zuzana Procházková z Metropolitní univerzity Praha, která poskytla Iberoamerickému centru MUP rozhovor přibližující zajímavosti ohledně své účasti v soutěži.
1. Zúčastnila jste se prestižní studentské soutěže Premio Iberoamericano. S jakou prací jste soutěžila?
Zúčastnila jsem se svou prací Venezuela, můj život ve Venezuele za vlády Huga Cháveze.
2. Co vás přivedlo k zájmu o Latinskou Ameriku a konkrétně o Venezuelu?
K zájmu o LA mě přivedl život v LA, ke kterému jsem hodně přilehla, jelikož mé dětství bylo právě ve Venezuele. Žila jsem tam 5 let, což je docela dlouhé období. Zájem hlavně o tuto problematiku vyplýval z vlastních zkušeností z dob voleb a celkově z odlišného stylu života.
3. Vzhledem k tomu, že jste žila ve Venezuele, jak byste popsala tuto zemi v době, kdy stál v jejím čele Hugo Chávez? Jak např. Chávezova představa o společnosti ovlivňovala konkrétně vás, nebo lidi, se kterými jste se stýkala?
Žili jsme s rodiči ve Venezuele do roku 2000, kdy vlastně Hugo Chávez byl u moci. Jelikož naše rodina se stýkala a byla v kontaktu spíše s "vyšší vrstvou," vzhledem k tomu, že veškeré kontakty, co jsme měli, byly přes výše postavené známé, jasné bylo, že nikdo z nich nechtěl Cháveze u moci. Neříkám, že jsme neznali nikoho z "nižší vrstvy," to samozřejmě že znali, ale i ti v našem okolí nebyli pro zvolení Cháveze.
Chávez se snažil získat si většinu lidu, což dokázal tím, že byl zvolen, ale byl zvolen lidem, který si dokázal “koupit." Byl skvělý řečník, který vše dokázal usmlouvat a dokázal lidu slíbit i nesplnitelné, což tomuto velmi chudému státu vyhovovalo. Nás konkrétně to nijak neovlivnilo. Vedli jsme totiž jiný život než občané Venezuely. Byli jsme pro Venezuelany někým, kým oni sami být nemohou.
4. Jaké jsou vaše další studijní a pracovní plány? Chystáte se opět do Latinské Ameriky?
Jelikož jsem se rozhodla studovat, určitě mým snem je pracovat nebo jakkoli spolupracovat se státy LA a Španělska. Díky jazykům doufám, že se mi sen splní.
Určitě bych se do LA chtěla podívat, už jen kvůli mému osobnímu zájmu, jak se státy a ekonomika a život změnil od dob, kdy jsem tam byla naposledy. Zajímá mě, jaký je život nyní, jelikož před lety když jsem to viděla ještě z pohledu malé holky, mi život přišel strašný. Hlavně chudoba, která byla znát na každém kroku.
Další z rubriky
Založení Centra evropské energetické politiky a bezpečnosti
1. 2. 2026 Autor: Lukáš Tichý
Na MUP vzniká nové výzkumné centrum, které doplní Centrum bezpečnostních studií a další regionálně zaměřená výzkumná centra – Centrum pro studium Afriky, Centrum pro studium Blízkého východu a Centrum iberoamerických studií. Fungovat bude pod katedrou mezinárodních vztahů a evropských studií a vedením dr. Lukáše Tichého.
MUP navštívil prof. Miller, předseda Národního akreditačního úřadu pro terciární vzdělávání
29. 1. 2026 Autor: Tomáš Nikodym
Metropolitní univerzitu Praha navštívil prof. Mgr. Jaroslav Miller, M.A., Ph.D., předseda Národního akreditačního úřadu pro terciární vzdělávání (NAÚ). Na úvod setkání představilo vedení MUP univerzitu, její studijní programy, vědeckou činnost a program Škola bez bariér, v jehož rámci MUP umožňuje studium osobám s pohybovým postižením.
Zemřel Martin Hanibal, bojovník s nepřízní osudu, který psal očima
4. 2. 2026 Autor: Kamila Klausová
Martin Hanibal byl těžce, nevyléčitelně nemocný. Věděl to, ale nikdy život nevzdal. Třicet let bojoval se zákeřnou, progresivní roztroušenou sklerózou, která ho posadila na vozík, ale přitom nezůstal na kolečkách „jen“ sedět. Vystudoval vysokou školu a dokud mohl, angažoval se v pomoci podobně nemocným. Zemřel v Praze v pátek 23. ledna ve věku 52 let. Na posledním rozloučení 3. února v malé obřadní síni ve Strašnicích nechyběli zástupci Metropolitní univerzity Praha (MUP), neboť Martin Hanibal byl jedním z prvních absolventů jejího stipendijního programu Škola bez bariér a patřil k ikonickým postavám života školy i mimoškolních aktivit pro hendikepované.