Beseda o zákulisí médií: Marek Wollner očima studentů
13. 12. 2016 Autor: Kamila Klausová Největší přednášková místnost MUP na Jarově byla zaplněná do posledního místa. Studenti mediálních studií si v poslední listopadový den nenechali ujít přednášku novináře a šéfa publicistických pořadů ČT Marka Wollnera, jehož znají mj. jako moderátora investigativního pořadu Reportéři ČT. Jak se jim beseda z cyklu Zákulisí médií líbila? Zde jsou některé jejich reakce.„Z přednášky Marka Wollnera jsem pochopila, že práce novináře rozhodně není jednoduchá. Nerozlišuje práci od soukromého života, spoustu lidí si svými výroky a postoji znepřátelil. Velmi mě zaujal jeho rozhovor a reportáž o Čechovi v Americe, který nafilmoval náraz letadel do dvojčat 11. září 2001. Besedou jsem si každopádně utvrdila, že nechci být politická novinářka, ale zůstanu raději u sportu.“
Aneta Matějová, 1. ročník
„Celkem mě překvapilo, že ty reportáže z roku 2003 vypadaly úplně jinak než dnes. Jinak s Markem Wollnerem asi souhlasím v tom, že je potřeba bojovat s dezinformačními weby a (nejen) proruskou propagandou. Dnešní lidé jsou totiž líní i nějakou informaci ověřit v Googlu a tupě věří všemu, co napíše WeAreHereAtHome.com nebo Aeronet.“
Lukáš Řezník, 2. ročník
„Zúčastnila jsem se besedy i přes nemoc, protože jsem o toto setkání nechtěla přijít. Dozvěděla jsem se zajímavé informace od člověka, který má za sebou dlouholetou praxi a hodně zkušeností. Líbilo se mi i jak účinkoval v jednom dílu Kanceláře Blaník.“
Kateřina Slavíková, 1. ročník
„Osobně Marka Wollnera nemám ráda, i to se promítá do mého hodnocení. Přijde mi sebestředný. Povídání o tom, jak on jako jediný natočil reportáž s člověkem, který zachytil pád dvojčat, mu jen přidalo na aroganci. A povídání proti Babišovi bylo opravdu směšné.“
Magdalena Weiglová, 3. ročník
„Na Wollnerově přednášce mě bavila lehkost a sebedůvěra projevu, kterou jsme díky promítané pradávné reportáži mohli srovnat s dřevěným panáčkem, kterým byl v začátcích. Bavilo mě sledovat, jak se od reportáže o pádu „dvojčat“ vypracoval, zprofesionalizoval. Jeho dobový zápal a pídění se po rekonstrukci dne autora jediného záběru, na němž jsou pády obou věží i s nálety, bylo pro mě velkou motivací.“
Sára El Maghrabi, 3. ročník
„Nejvíc se mi líbil jeho herecký výkon v Kanceláři Blaník, ale jeho vtipné poznámky a komentáře mě bavily celou přednášku. Zajímavá byla kauza Reportérů ČT o Agrofertu, který panu Radovi, s nímž měl obchodní spor, postříkal pole pesticidy.“
Barbora Cwierzová, 1. ročník
„Přednáška Marka Wollnera pro mě byla přínosná v tom smyslu, že jsem se dozvěděla zajímavosti z jeho profese. Zároveň jsem se utvrdila v přesvědčení, že život novináře by byl na mě moc hektický a stresující.“
Linda Humlová, 3. ročník
„Marek Wollner popisoval novinářskou práci bez příkras, jako řemeslo, kde je člověk neustále pod tlakem okolí. Nejvíce mě zaujala diskuse o konspiračních a proruských webech a snižující se důvěře v tradiční mainstreamová média.“
Viet Tran, 2. ročník
„Mé pozornosti neuniklo ani to, kolik skleniček Magnesie dokázal pan Wollner vypít za 1,5 hodiny (čtyři).“
Viet Duy Nguyen, 1. ročník
Další z rubriky
Založení Centra evropské energetické politiky a bezpečnosti
1. 2. 2026 Autor: Lukáš Tichý
Na MUP vzniká nové výzkumné centrum, které doplní Centrum bezpečnostních studií a další regionálně zaměřená výzkumná centra – Centrum pro studium Afriky, Centrum pro studium Blízkého východu a Centrum iberoamerických studií. Fungovat bude pod katedrou mezinárodních vztahů a evropských studií a vedením dr. Lukáše Tichého.
MUP navštívil prof. Miller, předseda Národního akreditačního úřadu pro terciární vzdělávání
29. 1. 2026 Autor: Tomáš Nikodym
Metropolitní univerzitu Praha navštívil prof. Mgr. Jaroslav Miller, M.A., Ph.D., předseda Národního akreditačního úřadu pro terciární vzdělávání (NAÚ). Na úvod setkání představilo vedení MUP univerzitu, její studijní programy, vědeckou činnost a program Škola bez bariér, v jehož rámci MUP umožňuje studium osobám s pohybovým postižením.
Zemřel Martin Hanibal, bojovník s nepřízní osudu, který psal očima
4. 2. 2026 Autor: Kamila Klausová
Martin Hanibal byl těžce, nevyléčitelně nemocný. Věděl to, ale nikdy život nevzdal. Třicet let bojoval se zákeřnou, progresivní roztroušenou sklerózou, která ho posadila na vozík, ale přitom nezůstal na kolečkách „jen“ sedět. Vystudoval vysokou školu a dokud mohl, angažoval se v pomoci podobně nemocným. Zemřel v Praze v pátek 23. ledna ve věku 52 let. Na posledním rozloučení 3. února v malé obřadní síni ve Strašnicích nechyběli zástupci Metropolitní univerzity Praha (MUP), neboť Martin Hanibal byl jedním z prvních absolventů jejího stipendijního programu Škola bez bariér a patřil k ikonickým postavám života školy i mimoškolních aktivit pro hendikepované.























