07/08/2013 - Sportovní klub MUP na ferratách a raftech v okolí Lienzu

Středeční dopoledne, Černý Most, parkoviště. S batohem na zádech přicházím na místo odjezdu, rozpoznávám známé tváře. Odvoz již čeká, nastupujeme a vyrážíme. Cíl je jasný, Rakousko - Lienz. Po několika hodinách šedi dálnice se kolem nás konečně začínají zvedat horské vrcholky. Vystupujeme, ihned nás ovane příjemný horský vzduch a všichni cítíme, že toto bude vydařená dovolená. Večer stíháme ještě romantickou procházku po osvíceném centru Lienzu.

Ve čtvrtek po snídani začíná program. Přijíždíme ke kalným vodám řeky Drávy. Oblečeni do neoprenů, plovacích vest a s helmami na hlavách netrpělivě nasedáme do raftů, kajaků a nafukovacích kanoí.

První nejisté záběry pádly. Kolem nás se rozvírají krásné výhledy na okolní rozeklané vrcholky. Pod vedením instruktorů se učíme ovládat naše plavidla. Pokyn naskákat do vody nás mírně vyděsí (prý abychom zvládli případné převržení), nevěřícně na sebe hledíme. Není zbytí, vedoucí na kajaku nás nemilosrdně vyklápí. Voda příjemně chladí, lezu zpět, raft je nepřevržitelný.

Po vyzkoušení všech lodí vystupujeme z řeky a čeká nás přejezd na ferratu. Nazouváme brusle, půjčujeme si koloběžky a vyrážíme. Stavíme na parkovišti a měníme vybavení. Helmy, horolezecké postroje, karabiny. Kontrola utažení popruhů a jdeme do soutěsky Pirknerklamm. Začátek jištěné cesty je u starého mlýna. Překonáváme první skálu pomocí kovových stupaček a ocelového lana. Po celou cestu se pohybujeme nad řečištěm potoka. Někdy mezi dvěma lany, jindy po žebřících nebo jen po stupátkách. Vždy pevně zajištěni karabinami! Adrenalin stoupá při pohledu pod sebe u vysoké hráze. Trasa končí sestupem zpět na parkoviště. Již nyní se těšíme na další den.

Pátek patřil celodennímu výstupu na vrchol jménem Laserz, čnící nad horskou chatou Karlsbaderhütte. Hory nám ale chtěly ukázat, čeho jsou schopny. Asi ve čtvrtině cesty se spustil déšť. Ten nám nevadil, dokud jsme nebyli v úzké proluce uprostřed suťového pole a nezačaly kolem nás šlehat blesky. Naštěstí bouřka netrvala dlouho. Po příchodu do malebné ,,hütte" jsme se usušili a zájemci nakonec dobyli vrchol. Nám odvážným se Dolomity odměnily krásným výhledem na karové údolí, okolí Lienzu a viditelností do Itálie.

Další den dopoledne nás čekal úsek řeky Isel plný kamenných lavic a peřejí. Nám, již zkušenějším vodákům, nedalo moc práce jeho zdolání. To zajímavější nás teprve čekalo. Mezi námi se jí začalo přezdívat Pekelná soutěska. Měla to být ferrata jako každá jiná, změnila se však na soutěsku s vodou do půli stehen, kluzkými kameny a kmeny stromů. Vstup vedl cestou s můstky, vytesanými tunely a zpevněnými chodníčky. U spadlého mostu se cesta ztratila a následoval pochod řekou. Ta tekla vymletým kaňonem s příkrými stěnami. Stoletími ohlazené skály hrály všemi barvami. Po třech hodinách cesty jsme údolí, vzhledem k pozdním hodinám, opouštěli lesním výstupem. Ač velmi náročná trasa, všichni jsme si ji užili a budeme na ni rádi vzpomínat.

Neděle byla odjezdovým dnem, ale až večer. Část z nás šla na pěší celodenní výlet a zbytek se přesunul na kolečkových bruslích k prvnímu splavnému úseku Iselu, vyznačujícímu se mnoha peřejemi. Byl to ten nejhezčí úsek, jaký jsme absolvovali. Voda stříkala přes borty, ale raft nás nevyklopil a my si mohli užívat houpání. Žádná řeka pro nás již nebude dost zábavná.

V Lienzu je jedna z nejdelších bobových drah, tu jsme nemohli vynechat. Po ní ještě poslední výšlap ferratou kousek od hotelu. Zde již většina z nás cítila každý sval v těle, ale bylo to perfektní zakončení.

Večer již jen zabalit a bohužel domů.
Ale my se vrátíme, máme zde ještě mnoho tras na zdolání!

Lukáš Kobliha
student 2. ročníku Humanitních studií

Fotogalerie