Štafeta MUP se v pražském 1/2Maratonu neztratila

13. 4. 2015 Autor: Milan Šafr Tým v bílých dresech s logem Metropolitní univerzity Praha, jak už se stává tradicí, vyběhl 28. března 2015 opět do centra pražských ulic. Důvod byl jasný, poprat se o co nejlepší čas s dalšími 455 přihlášenými týmy do štafety pražského ½ Maratonu a hlavně si naplno užít atmosféru této masové akce.

Celkově se tento rok zúčastnilo 12 500 běžců z 81 zemí světa, což je nejvíc v celé 17leté historii. Na start se postavila i řada známých osobností: tradiční účastník, kardiochirurg Jan Pirk, či slavní fotbalisté Pavel Nedvěd, Vratislav Lokvenc a Tomáš Hübschmann.

Náš tým ve složení Marie Hamšíková, Václav Macháň, Denisa Kocvárová a Petr Exnar dosáhl času 1 hodina 39 minut 35 sekund, který stačil na 41. místo ze 455 startujících štafet, a to je parádní výsledek!

A jak to viděli samotní běžci:

Marie Hamšíková

Štafetu půlmaratonu jsem si tentokrát opravdu užila. Nejsem zvyklá závodit na tak krátké trati, tak jsem zkusila nasadit rychlejší tempo, které nakonec naštěstí vydrželo celých 5 km až do první předávky. S časem i umístěním celé štafety jsem byla moc spokojená. Maratonské běhy Prahou mám moc ráda, už kvůli atmosféře, kterou přihlížející diváci dokáží vytvořit. „Reprezentační“ štafetové běhy se pak nesou ve skvělém týmovém duchu, díky němuž velmi ráda hájím barvy MUP.

Denisa Kocvárová

Štafetu jsem běžela poprvé, a možná také proto mé nadšení a radost z týmové spolupráce přetrvalo zdárně až do konce. Běžela jsem třetí úsek (na 10 km), a tak jsem již 40 min po startu závodu netrpělivě čekala na své pozici a vyhlížela spoluběžce :-). Tady je! Skvělé, chvíli běžíme spolu a s čipem v rukou přes modrý pruh (časomíra), a dále už se řítím sama. Zpočátku jako neřízená střela, jakmile se ale dostaví pichlavý pocit na boku, zpomaluji a přepínám. Běh si chci přeci užít! Je 13:05 a my běžíme kolem řeky, mírný kopeček, seběhnutí a zase výběh, kromě jednoho úseku to byl běh rovinný. Zřejmě jsem se moc neprotáhla na začátku nebo jsem se málo najedla, energie dochází, a to jsem teprve na 4 km. Poslední z 5 km mé cesty téměř dupu, 200 m před cílem se pokouším o sprint, předávka, nedočkavý spoluběžec mizí v dáli. Krásnější pocit jsem snad nezažila. Něco jako vykoupení a pomoc s dokončením úkolu. Co dodat? Obrovský přínos na pořádání těchto běhů je znát. Poznala jsem nové tváře sportovců, kteří studují (pracují) na stejné univerzitě, a byl to příjemný zážitek. Ostatně naše spolupráce vyústila ve 41. místo z cca 455 štafetových týmů. Příště tedy? Půjdu klidně znova, team building, tréning a píle na společném projektu jsou cosi výjimečného, co dnes téměř vyhynulo. Závod mohu doporučit všem studentům, kteří rádi běhají. My jsme to nehrotili, předem jsme si řekli, že poběžíme tak, abychom si závod užili. Což se v mém případě skutečně i stalo.

Václav Macháň

Jako každým rokem jsem si tuto sportovní akci velmi užil. Běžel jsem v rámci svých možností  a myslím si, že čas 24:11 z běhu na 5 kilometrů vůbec není špatný. Ta atmosféra je prostě úžasná. Stejně tak i tzv. „štrůdl“ pestrobarevných běžců. Chtěl bych poděkovat univerzitě za krásnou příležitost a spoluběžcům za úžasný celkový výsledek – čas pod 100 minut je vynikající!

Petr Exnar

Já osobně jsem byl před štafetou velmi nervózní, a to ne kvůli samotnému závodu, ale kvůli tomu, že nestihnu předávku. Byl jsem posledním členem štafety a při cestě na předávku jsme uvízli s tátou na Letné v zácpě. Nejdříve jsem musel sprintovat 500 metrů na Letné, abych aspoň doběhl tramvaj. Z Vltavské jsem musel běžet až k Libeňskému mostu. Když na mě několik lidí pokřikovalo, že si cestu  zkracuji, přidal jsem se radši u Holešovické tržnice k účastníkům závodu a alespoň jsem na trati využil občerstvení. Doběhl jsem na předávku za pět minut dvanáct. Za chvíli už přiběhla Denisa a vrhl jsem se do závodu. Jako obvykle jsem trochu přepálil začátek, a tak na třetím kilometru jsem musel zpomalit. Přišlo mi, že se jako člen týmu musím na konci pořádně „vyšťavit“, takže poslední kilometr jsem na své poměry zaběhl velmi rychle. Měl jsem cíl doběhnout svůj více než 6kilometrový úsek pod třicet minut a s výsledným časem 27:04 jsem nadmíru spokojen. Atmosféra a spolupráce v týmu byla super, a to se také určitě odrazilo ve výsledném čase. Při pohledu do výsledkové listiny jsem zjistil, že jsme dopadli výborně a snad se nám podařilo naší školu dobře zviditelnit. Ostatně čtyřicáté první místo z více jak čtyři sta padesáti štafet hovoří za vše. Je fajn, že vedení MUP dává takovým akcím zelenou a nezbývá než za organizaci akce poděkovat.