Paralympionik David Drahonínský: Myslím, že studenty dokážu motivovat

30. 11. 2010 1:00 Autor: Redakce V roce 2005 jsem se po nástupu do prvního zaměstnání rozhodl aktivně účastnit programu „Prevence proti úrazům“ a začal jsem tak pořádat vzdělávací besedy na základních školách. Mým hlavním úkolem bylo upozorňovat děti, že nehoda není náhoda a že úraz, který je může do konce života nějakým způsobem poznamenat, číhá doslova na každém rohu. V průběhu následujících tří let jsem navštívil desítky základních škol a můj příběh slyšely tisíce dětí po celé České republice a zcela objektivně musím říct, že moje besedy měly pouze samé kladné ohlasy.
Když jsem pak jednou o mém kolegovi lukostřelci z USA četl, že se živí jako motivační mluvčí, napadlo mě, proč bych nemohl dělat to samé, co on? Myšlenka to byla natolik zajímavá, že jsem se ji rozhodl realizovat. Začal jsem tedy jezdit po středních školách a vyprávěl můj životní příběh studentům. Ti totiž mnohdy tráví svůj volný čas jen na internetu a život, který mají ve svých rukou, jim protéká den za dnem mezi prsty. Možná ani neví, že mají možnost jít studovat vysokou školu a díky studiu pak mohou vycestovat na studijní stáže do celého světa. Mohou vyzkoušet tolik nových věcí a rozšířit si své obzory, které jim ukáží, že jejich svět nekončí dopravní značkou konce města nebo vesnice, kde  žijí.


Právě proto jsem se rozhodl pro vzdělávací besedy se studenty, aby na vlastní oči viděli, jak člověk, kterému osud příliš nepřál a kvůli fatálnímu úrazu skončil na vozíku, žije a žije plnohodnotný život plný radosti a štěstí. Samozřejmě není jednoduché se s takovou životní situací smířit, ale díky silné vůli a vytrvalému úsilí se i takový člověk může probojovat na paralympijské hry a vybojovat pro sebe a pro svou zemi zlatou medaili.  



Reakce studentů středních škol, ale i žáků základních škol mě utvrdily v názoru, že mé přednášky mají smysl. Nejednou se mi stalo, že mi studenti přišli osobně poděkovat s tím, že díky mému vyprávění se jim otevřely oči. Najednou si uvědomí, jak obrovské štěstí mají, že jsou naživu, zdraví  a mohou dělat všechno, co si přejí. Pochopí, že si nemusí na nic stěžovat, protože jejich zdánlivé problémy jsou v porovnání s nemocnými lidmi, velmi zanedbatelné. Většinou totiž pochopí, že pouze oni sami mohou ve svém životě něco změnit tak, aby se cítili spokojenější. V dnešním světě internetu máme nekonečně možností, jak vyplnit náš čas. Příležitostí je dostatek, ale záleží pouze na nás, zda některé příležitosti a šance chytneme za pačesy. Každý člověk ovšem musí těmto šancím jít naproti a nemůže čekat, že mu šance přijde sama a zazvoní doma u dveří. Ona totiž nikdy sama nepřijde…

David Drahonínský