Asie – krásná a záhadná, bohatá a mocná, aneb proč studovat asijská studia

3. 4. 2013 12:10 Autor: Nikola Šebková Šikmé oči, rýže, pálivé jídlo, bílý písek, čiré moře, thajské masáže, úchvatné chrámy, buddhističtí mniši, červené lampióny, terasovitá políčka nebo snad naopak konec světa, autoritářské režimy, bída, chudoba vedle megalomanských staveb, nejvyšší budovy světa a v neposlední řadě nastupující ekonomické velmoci, které hýbou světovou ekonomikou. Tohle vše z části shrnuje zaběhnuté stereotypní představy, které se objevují napříč českou veřejností, když se řekne slovo Asie. Ale jaký je ve skutečnosti Dálný východ či jihovýchodní Asie? Proč o těchto regionech víme tak málo a proč bychom měli vědět více?

Představte si jiskřící úsvit před branami buddhistického chrámu, tyčícího se vysoko nad probouzejícím se městem a lehkou ranní mlhu, která sedí v údolích. Z reproduktorů se line příjemná jemná melodie opěvující místní božstva, vůně začínají být intenzivnější, přilehlý prales se pomalu budí k životu a vy cítíte tu pokoru, klid a mír jak se spojují do jedinečné atmosféry, která se vám dostává pod kůži. Nasajete ji a v tu chvíli se to stane. Navždy se vám tento okamžik vryje do srdce. Asie už vás má a nepustí. Takhle si Asie získala mě, konkrétně Malajsie. Ano, je to ta samá Malajsie, kde se od 16. století vystřídali tři koloniální mocnosti, Portugalci, Holanďané a Britové, kde během druhé světové války proběhla japonská okupace. Ta samá země, která byla v 50. letech minulého století zmítaná občanskou válkou a později, v 80. a 90. letech, se za vlády Dr. Mahathira proměnila v ekonomického tygra a vlivného hráče na poli politickém i bezpečnostním. 

Stejně jako Malajsie mají i ostatní země regionu bohatou a často krvavou historii, která zažila starobylá království, imperiální nadvládu, druhou světovou válkou, války občanské i ideologické konflikty bipolárního konfliktu. Nepostradatelnou složku místního života tvoří všudypřítomná náboženství, islám, buddhismus, hinduismus, taoismus, konfucianismus, křesťanství a další menší náboženské proudy. Tato náboženství, která se do regionu jihovýchodní Asie dostala v rámci procesu indianizace nebo sinizace, často synkretizují navzájem nebo s původním animismem, a tak vzniká jedinečný kulturní vzorec. Aby naše mozaika kultur byla kompletní, musíme vzít v potaz ještě stovky odlišných etnik, které se rozkládají nerovnoměrně po celém regionu, často mluví odlišnými jazyky a řídí se podle místních tradic. Příroda tu je divoká a nespoutaná, mající podobu horských velikánů, neprostupných deštných pralesů, divokých řek, bahnitých soutoků, mangrovových porostů, sopek a ledovců. Zároveň tu najdeme hospodářsky zkultivovaná rýžová políčka nebo úchvatné čajové plantáže, které se táhnou dlouhými nekonečnými pahorkatinami. Horské hřbety střídají roviny a naopak. Tato neohraničitelná kulturní a přírodní diverzita je to, co činí země Asie unikátními.

Když se však rozhlédneme ještě jednou, tak neuvidíme pouze exotickou přírodu na pozadí moderních metropolí, ale i vše, co za tím stojí. Je to lidská práce spojená s úsilím výmluvných politických řečníků posledních desítek let, kteří zvýraznili tyto, často pro lidi v zámoří „nedůležité“, rozvíjející se státy na mapě světa nové ekonomiky, které směřují k prosperitě, vyhlazují chudobu a silně ovlivňují celosvětové trhy. S rostoucím ekonomickým vlivem se pak úměrně hlásí o slovo v rámci mezinárodní politiky, přičemž o existenci nového geopolitického centra v asijsko-pacifické oblasti již nikdo nepochybuje. 



Za rychlým ekonomickým vzestupem (Vietnamu, Thajska, Indonésie a samozřejmě Číny?) ovšem stojí nejen miliony dělníků, pracujících 10 – 16 hodin denně, v otřesných podmínkách a za minimální platy, ale i lobbying a častý monopol nadnárodních korporací, které s radostí využívají místních poměrů a levné síly pro výrobu textilu, hraček nebo elektronických spotřebičů, bez kterých si my, „lidé na Západě“, už život ani neumíme představit. Rozhlédněte se kolem sebe a schválně, kolik výrobků s nálepkou „made in China“ kolem sebe napočítáte? 

A když už jsem zmínila Čínu, pojďme se u ní na chvíli zastavit. Nejlidnatější země světa, jejíž vliv sahá i do posledního koutu asijského kontinentu a nejen tam. Respekt je na místě, a při představě dávných dob, kdy i velice vzdálená království odváděla dary v podobě tributu této zemi jako zhmotněnou žádost o její přízeň, tento respekt ještě vzroste. Ať už šlo o mongolské nájezdy, imperiální nerovnoprávné smlouvy, japonskou okupaci, hladomor nebo kult osobnosti předsedy Maa, vždy si Čína vydobyla své výsadní postaven í zpět, a na výsluní se vrátila silnější a odolnější než kdykoliv předtím. Jak dlouho bude ještě její sláva trvat a zda její obchodní a politické styky s africkými zeměmi či se zeměmi jižní Ameriky mohou vést ke změně mezinárodního sytému, to jsou pouze dvě otázky, na které se nedá uspokojivě odpovědět, ale dá se jim alespoň přiblížit tím, že budeme dále bádat ve snaze poznat Asii jako celek a pochopit běh událostí, které vždy mají nějakou příčinu.

Bohatství Asie je obrovské, její možnosti až neskutečné. Abychom však mohli plně využít náš potenciál ve spojení s tím asijským, musíme nejdříve tento rozmanitý světadíl poznat, naučit se tamější jazyky, pochopit zvyky a porozumět odlišným kulturám. Vědět co se sluší a co nikoli. Je důležité vnímat vztahy mezi velkými a malými hráči tohoto křehkého organismu, který každým rokem sílí. Proto, jestli se na tomto bojovém poli chcete prosadit, je dobré studovat asijská studia a najít si vlastní cestu, která povede přímo do nitra těchto spletitých vztahů, pomůže vám je pochopit, učit se z nich a celkově vás obohatí. Proto studuji unikátní obor Asijská studia a mezinárodní vztahy na Metropolitní univerzitě Praha.